Kollnburg je mezi lidmi označován za zámek. Sídlem rytířů byl však, jak název správně označuje, hrad. Rytířský hrad měl obytné stavení, kameny dlážděné nádvoří s mohutnou hradbou a padací most. Uvnitř kruhové hradby byly hluboké studny s dlouhým řetězem a vědrem. Nacházely se zde také vedlejší budovy, jako např. budova pro svobodné a ovdovělé ženy. Na nádvoří hradu byly také boudy pro barváře a ostatní lovecké psy, kteří se vypouštěli večer po zvednutí mostu. Úplně nahoře na věži byl hlásný, který okamžitě svým rohem oznamoval, když se k hradu blížili žoldáci na koních.
Kollnburg byl opravdovým rytířským hradem. Rytíři táhli do bojů a často už se nevrátili zpátky. Cennosti a peníze byly často zakopány nebo zazděny. Když chtěl rytíř ukázat, že je bohatý, nechal zamíchat mince do malty.
Podle pověstí mají být v Kollnburgu ukryty nejméně tři poklady:
Jeden známý ale ještě nenalezený poklad rytíře Hanse Leimingera z roku 1400.
Pak poklad bezhlavé ženy. Byla to zámecká paní, kterou Švédové pronásledovali až úplně nahoru do černé kuchyně. Protože ale nechtěla ukázat skryté peníze a cennosti, utnuli jí její pronásledovatelé hlavu. Poklad zůstal utajen. Ještě za dědečkových časů měla každou noc z „černé kuchyně“ sestupovat bezhlavá žena a střežit svoje bohatství. A třetím pokladem je poklad rakouského plukovníka, pana z Orthu, který žil v Kollnburgu osaměle s hospodyní. Když musel do války, skryl svůj majetek v Kollnburgu a pak padl v bitvě. Jeho věrná služebnice na svého pána čekala až do smrti. Nemohla uvěřit tomu, že už dávno musel zemřít. Ona sama místo pokladu znala a toto tajemství si nechala pro sebe až do své smrti. Zemřela opuštěná na hradě. Byla nalezena mrtvá s modlitební knihou v ruce, na konci které na prázdném listu byla krátká poznámka, že bude bohatství svého pána chránit, dokud se nevrátí.
Věří-li člověk této lidové pověsti, tak se zakopané poklady krátce objeví na světlo světa nebo se ukáží v noci jako hromádka žhavých uhlíků, ve dne jako skleněné střípky, jedlové šišky, zrníčka obilí nebo klubko hadů a pouze ten, kdo zná ten správný prostředek, hodí třeba něco svěceného na maskovaný poklad, ten ho může uchopit.
Příběhy a vyprávění o blízké vlasti u nás v Bavorském lese ještě pořád žijí. Existuje nespočet pověstí a příběhů o zjeveních, o ďáblovi s kopytem, o záhadném počínání a černých obřích psech, o vyhánění ďábla a bludných ženách, o skřítcích a všelijakých pochybných postavách…
Nechte se při návštěvě naší hradní vesnice okouzlit příběhy o naší vlasti. A kdo ví? Možná se zrovna Vám ten pověstmi opředený poklad ukáže…
Texty, příběhy a částečně i obrázky byly převzaty z knihy „Kollnburg – im Wandel der Zeit“ Michaela Köppla. Knihu lze pořídit v Turistickém informačním centru Kollnburg.